Až skoro po dvou měsících svého pobytu v USA jsem si konečně uvědomil, do jak prestižního klubu jsem se díky Fulbrightově stipendiu dostal a jak moc s tím vlastně mohu dokázat. Od začátku jsem k tomu celému okolo Fulbrighta přistupoval se svou vrozenou skromností a byl vždy překvapen, když mě kolegové při představování na fakultě v Louisville plácali po ramenou a s respektem pokyvovali hlavou.
Připadal jsem si zvláštně, jelikož jsem si myslel, že jsme tím, že jsem odcestoval za oceán, jsem přece tolik nedokázal. Už jsem přece přežil rok na studiích v Turecku a pak se tam vrátil i na půlroční pracovní stáž, takže Amerika pro mě byla jen další krok. Však díky zdlouhavému a nákladnému přihlašovacímu procesu, který začal v létě 2011, jsem tušil, že tohle vydrží jen ti nejlepší a že je to vlastně takový křest úřednickým ohněm. Sice jsem byl už trochu natrénovaný z přihlášky na Erasmus, ale Fulbright je opravdu jiná liga! Fulbright stipendisté mění svět!
Své věrné čtenáře „blogísku“ aktuálně zdravím z města růží Portland ve státě Oregon. Od čtvrtka 4. dubna 2013 tu jsem na několikadenním semináři, na který se sjeli Fulbright studenti z nejrůznějších koutů planety! Přestože jsou moje znalosti zeměpisu mnohokrát větší než průměrného Američana, některé názvy států jsem slyšel úplně poprvé, nebo jsem hned nevěděl, kam přesně mám ten stát na své myšlenkové mapě umístit. Téma semináře je Global Challenges, Local Solutions: Social Entrepreneurship and Innovation. Po včerejší galavečeři a úvodních proslovech vím, že jde vlastně o to, vymyslet nějaký podnikatelský nápad, který pomůže celé komunitě. Příkladem za všechny může být pletení čepic (Krochet Kids) v Africe, které pak nosí lidé v USA.
Abych se vrátil k úvodu svého článku. Takže až teď, když jsem viděl ty všechny nadšené mladé talentované tváře z celé planety Země a poprvé v životě hovořil s klukem z Afganistánu, holkama z Libanonu a seděl v autobuse vedle kluka z aktuálně mediálně exponovaného Kypru, tak jsem si uvědomil, že tohle je něco extra, co má neuvěřitelnou sílu a pozitivní energii. Tady se opravdu mění svět a tady je počátek možná něčeho většího, než jsem si kdy dokázal vlastně představit. Tady v Portlandu se sešli nejrůznější národy, kultury a společně pracují na tom, jak změnit svět. Celkem je tu asi 150 účasrníků ze 75 států.
Velice si vážím důvěry do mě vložené, která mě zavazuje získat z této příležitosti to nejlepší a využít to následně pro blaho všech v mé rodné zemi a mnohem dál. Hrdě zde reprezentuji svou malinkou zemičku ze středu Evropy a ještě menší univerzitu ze Zlínského kraje. Budu se tedy v následujících příspěvcích snažit se světem sdílet postřehy z mé mise v Portlandu! O tom, jak jsem stopoval na Floridu, Vám napíši později, jelikož tohle, co se tu právě děje, má prostě přednost!
