Během uplynulých Velikonočních svátků se mě hodně lidí z Čech i ze světa ptalo, jak vlastně vypadají americké Velikonoce. Musím se hned na začátku přiznat, že kdyby mi přátelé a rodina nepřáli k Velikonocům, tak bych si ani nevšiml, že nějaké Velikonoce jsou. V obchodě jsem sice zaznamenal čokoládová vajíčka v akci, ale není to takové šílenství, jako u nás v České republice. Louisville totiž právě zažívá úplně jiné šílenství, kterému říkají „March Madness“. Jedná se o každoroční březnový basketbalový turnaj univerzitních týmů, ve kterém proti sobě v pavouku hrají ty nejlepší týmy z uplynulé sezóny. Univerzitní tým s Louisvillu se probojoval do „Final Four“, kde jsou poslední 4 týmy, které se utkají o titul.
Přestože jsem úplný neznaboh a byl jsem se určitě ze zvědavosti podívat ve více mešitách než kostelech, rozhodl jsem se využít příležitosti a v neděli podvečer jsem se vydal do místního amerického kostela, abych se na vlastní oči podíval, co ty Američani na Velikonoce provádění a zda aspoň v kostele na mě trochu zavane atmosféra Velikonoc.
Americký kostel se od našich prastarých svatyň podstatně liší. Hned co mě překvapilo na úvod, byly vstupní dveře, jako do supermarketu a v předsálí informační pultík podobný hotelové recepci. V sále už probíhalo kázání, které pronášel chlapík v džínách a rozepnutém saku. Kdybych z kontextu nepochopil, že mluví o Ježíšovi a božské lásce, mohl bych si snadno představit, že prodává hrnce na předváděcí akci pro důchodce. Usadil jsem se do pohodlných sedaček a ve vyhřátém moderním sále se zaposlouchal do jeho slov. Chlapík kázal docela přesvědčivě, a aby dodal svým slovům na důrazu, pokaždé když citoval z knihy, tak se za ním na velkém plátně objevil onen citát.
Nejlepší na celé návštěvě kostela byla asi závěrečná společná modlitba, která mi spíše připomínala pop-rockovou pařbu.
Závěrem bych chtěl uvést, že co se týče náboženství, jsem opravdu velmi tolerantní, až do té doby, co se to zvrhne v nějaké výpravy nebo sebevražedné útoky. To si myslím, že už nejde o žádné náboženství, ale spíše fanatismus a ten je v každém případě špatný. Možná jsem náboženský ignorant, ale na druhou stranu nikomu mečem necpu vlastní víru. Základ všeho je žít v klidu a míru, a když někomu k tomu dopomáhá deset přikázání, tak proč ne. Já si myslím, že mám vlastní rozum a vím, jak se má člověk chovat, tak aby se za sebe nemusel stydět.