Po dnešní noci strávené na letišti O’Hare v Chicagu si mohu tento mezinárodní vzdušný přístav přidat do seznamu nezapomenutelných míst, kde jsem kdy spal. Na seznamu mám již Vídeňské letiště, Victoria station v Londýně, nespočet benzínových stanic po celé Evropě a jednu v Americe, několik pláží, nejrůznější dopravní prostředky, ale mým nejzajímavějším místem, kde jsem kdy spal, patří vrak letadla v bulharském Burgasu.
Celý můj nekonečný příběh s pobytem na letišti v Chicagu začal asi ve 4 hodiny ráno ve středu 10. dubna 2013, v Lousiville, když jsem vstával, abych stihl let do Chicaga lehce po půl páté ráno. V Chicagu mě měl čekat přestup do Siuox Falls v Severní Dakotě, abych se dopravil na konferenci 2013 Prairie Family Business Conference, Passing the Baby: The Ten Must Haves for Excellent Succession Planning. Bohužel mě tu díky sněhové bouři a uzavření letiště v Sioux Falls žádný přestup nečekal a naopak jsem se pěkně načekal! Po dohodě s organizátory, kteří konferenci přesunuli na léto, jsem chtěl letět hned dalším spojem zpět do Louisville. Jenže tato sněhová bouře měla vliv na leteckou dopravu po celých státech, tak byl můj let několikrát odložen z 11:30 na 12:48, 14:48, 16:24 a pak byl nakonec zrušen úplně. Bohužel jsem se nevešel do letadla, které do Louisvillu odlétlo před pátou odpoledne. Další šanci jsem měl v sedm večer, ale i tento spoj byl nakonec zrušen.
Přestože jsem po svých dobrodružstvích zvyklý již na ledasco, v jednu chvíli jsem při přebíhání z jedné brány a terminálu na druhý spolu se sledováním nárůstu zpoždění propadl zoufalství. Nepřidaly mi ani regule United Airlines, které nedovolují poskytnout pasažérovi po několika hodinách na letišti občerstvení, pokud se nejednalo o chybu aerolinek, ale pouze o rozmar počasí. Musel jsem se tedy živit sám předraženým nezdravým rychlým občerstvením. Po tom, co jsem zavítal již na všechny terminály poměrně rozsáhlého Chicagského letiště, začal jsem si připadat, jako ten chlapík z filmu Terminál, co začal na letišti celý nový život.
Jelikož jsem na ten den spal pouze tři hodiny, nejhorší na tom všem byla únava, takže jsem se ani nemohl soustředit na práci. Z obav o své zavazadlo a při nepřetržitém sledování změn v letu jsem si ani nemohl nikde zdřímnout. Vysvobozením ze svazující únavy byla až lehátka, která byla od 21:00 pro letištní obyvatele připravena v terminálu 1.
Po čtyřech hodinách spánku (budíček v 4:00 ráno) na lehátku přikryt svým spacákem, který pro všechny případy balím sebou, jsem byl schopný se relativně svěží probudit do dalšího dne s čerstvou nadějí na odlet.
Napsat komentář