Po skoro týdenní informační dietě, která později přešla, až k hladovce jsem se rozhodl znovu vstřebávat informační kalorie a přijímat mediální stravu. V Turecku bych mohl informačně hladovět donekonečna, jelikož zemička někde v srdci Evropy tu u nikoho mediální zájem nevzbuzuje. Přestože nápad nedozvědět se jméno nového českého prezidenta byl zpočátku jen vtipná iniciativa mého kamaráda, později se to ukázalo jako velmi zajímavý osobní experiment.
V první pracovní den po volbě presidenta jsem se opravdu musel vyhýbat konzumaci informací, ale jakmile si mé tělo zvyklo na omezený příděl, má práce se zefektivnila a začínal jsem se cítit mnohem zdravěji.
Se znovu přijímáním informací jsem začal dobrovolně. Až na konci pracovní doby dne 1.2.2012 mi čeští kolegové vtipem oznámili jméno naší nové hlavy státu. Abych však neutrpěl šok, více jsem nezjišťoval a pomalu vstřebával tuto prvotní tučnou informaci, kterou jsem už stejně tak nějak podvědomě tušil. Až po několika hodinách jsem pojídal další souvislosti a události po oznámení výsledků prezidentských volem. Během pár minut jsem měl však informací plný žaludek, a proto jsem se rozhodl spíše drahocenný čas věnovat užívání si posledních desítek hodin v Istanbulu.
V dnešním informačním světě je opravdu obtížné se vyhnout jakékoliv důležité zprávě, jelikož informace na člověka útočí opravdu ze všech stran. Díky svému experimentu jsem si ale uvědomil, že je opravdu velmi důležité konzumovat pouze ty informace, kterou jsou pro člověka životně důležité a není vůbec potřeba pojídat informační umělá dochucovadla a náhražky.