Tentokrát bych se vámi chtěl podělit o můj osobní pohled na vystavování dětí obrazovce. Ano, nejsem matka, nekojím a zejména v prvních měsících věku jako bych pro dítě nebyl. Dítě prostě potřebuje matku a otec přes všechnu snahu nemůže matku nikdy nahradit. Snažil jsem se, co nejvíce to šlo, ale kdo to zažil, tak ví. Otcovská role je prostě jiná, a když nemůžete pečovat o dítě, tak o to více musíte pečovat o matku a poskytnout ji maximální podporu.
Přestože jsme oba i v prvních dnech, týdnech a měsících po narození syna po celou dobu pracovali na plný úvazek, nikdy jsme se neuchýlili k tomu, že bychom dítě uklidili před obrazovku a získali tím drahocenný čas a klid. Prostě jsme se snažili hledat jiné možnosti, jak dítě zabavit. Co nejvíce jsme jej zapojovali do našich běžných činností, jako je vaření a uklízení.
Mobil místo chrastítka?
Ano, matky samoživitelky to nemají vůbec jednoduché a nedivím se, že hledají možnosti, jak dítě zabavit. Ale co mě hodně šokovalo bylo, že když jsme byli u dětské lékařky na běžné batolecí kontrole, tak tam s námi byla paní, která přebalovala sotva narozené miminko a pro zabavení mu pod nos strčila mobil, kde byly nějaká přihlouplá videa.
Naše miminko jsem přebaloval mnohokrát, ale nikdy mě nenapadlo jej hypnotizovat mobilem. Měli jsme chrastítka, hračky nebo prostě cokoliv, co bylo po ruce. Vždy to skvěle posloužilo.
Při cestování se má koukat ven z okna, ne do mobilu
Další typem bezduchých dětí jsou ty, co jsou k obrazovce připoutání během cestování. Kolikrát jsem viděl děti, jak prstem sjíždějí reels nebo shorts v metru, a mnohdy jim to ukazovalo pro ně určitě nevhodný obsah včetně prsatých krasavic, make-up tutoriálů a násilných scén.
Ano, cestování s dětmi není jednoduché a zažili jsme si své, takže mám pro křičící a brečící děti v letadle pochopení, ale opět jsme odolali a našli jinou možnost jak potomka utišit, než zhypnotizovat mobilem. S překvapením jsem zjistil, že jsem v našem okolí výjimka. Máme například známé, jejichž dítě se bez obrazovky ani nenají. Rodičům dokonce tvrdí, že jsou hladové, jen aby se zase mohly před obrazovku posadit. Náš více než tříletý syn pořádně neví, co je to televize, a mobil je pracovní nástroj rodičů, ne zdroj nekonečné zábavy.
Mobil patří rodičům, ne dětem
Jak syn roste, tak projevuje stále větší zájem o mobil. Například ví, že se z něj dají pouštět písničky na Siri – rozumí, že má táta v mobilu Apple Music a z něj hraje Holka modrooká na HomePod Mini na stole. To je vše. Žádné barevné videoklipy a sledování YouTube Kids atd. Rodiče dokonce nemají na mobilu žádné lákavé hry. Maximálně kalkulačku, kde se dají naťukat číslíčka.
Jednou za čas se na mobilu můžeme podívat na fotky nebo videa ze společných zážitků, ale to je vše. Opět. Mobil patří rodičům a okolní svět je vždy mnohem zábavnější. Ale je fajn, že se dá mobilem zavolat dědovi, nebo vidět babičku z Turecka, ale jinak není potřeba na mobil koukat.
Nechte dítě nudit, zábavu si najde
Byly momenty, kdy to nebylo snadné, a hypnotizace mobilem by jistě vše jako mávnutím kouzelného proutku vyřešila. Nikdy jsme se ale k této dopaminové droze nesnížili. Například jsem během našeho letního pánského kempování potřeboval čas na složení stanu a malý mi nechtěl pomáhat, ale naopak se domáhal pozornosti a chtěl si hrát. Nevěděl jsem, co s ním mám sám dělat a jak jej zabavit. Ano, byl to jeden z těch momentů, kdy by ho mobil zabavil, ale ani tehdy jsem se nedal a vydržel. Nakonec si sám našel klacík, se kterým šťoural do země a pobíhal okolo mě. Zabavil se sám a potom mi vyprávěl, jak stavěl klacíkem koleje a tunely. Bylo potřeba jen vydržet to úvodní fňukání a potom si vymyslel vlastní hru.
Podle mě se dítě musí čas od času nudit, aby si našlo samo zábavu, a ne jej před nekonečnou zábavu posadit. Vždyť sami víte, jak jsou ty algoritmy pro nás pro rodiče návykové, a teď si představte, co to udělá s dětským mozkem, který se narodí jako nepopsaný list a musíte do něj naládovat všechny informace z okolního světa. Jenže pokud jej posadíte před obrazovku, okolní svět bledne.
Nedělám si iluze, že budeme syna celý život držet od mobilu a obrazovky dál, ale myslím si, že čím později se s tím plně seznámí a propadne tomu, je jen dobře pro něj. Domnívám se, že zejména s nástupem na základní školu a tlakem od ostatních spolužáků přijde čas, když bude mít také vlastní mobil. Ale opět se to dá nějak moderovat a hlavně on a jeho mozek budou snad více připraveni, než kdybychom mobilem chrastili už při přebalování.
Podle mě je zapojení do běžných činností mnohem lepší zábava, než hypnotizace mobilem a posazení dítěte před obrazovku. V tomto článku jsem psal o tom, jak syna zapojujeme aktivně do vaření, a můžete tam najít také nějaké typy, jak si přípravu pokrmu společně užít.
Pokud vás zajímají moje další postřehy z rodičovství, cestování nebo podnikání, přihlaste se k odběru novinek a žádný nový článek vám neunikne. Také mě můžete sledovat na Threads a každodenně se mnou diskutovat o nejrůznějších tématech ze života.
