Na mém osobním blogu píšu rozšířenou verzi svých myšlenek a zážitků ze života, které také sdílím každý den na Threads. Ne všechno se dá ale napsat na Threads, proto bych si chtěl vytvořit svoje místo, kde si mohu osobně tvořit a sdílet, co chci.
S psaním na tento blog jsem začal na začátku roku 2013 a postupně skončil někdy v letech 2014-2015. Tento útlum nastal současně s tím, jak jsme s mojí přítelkyní a dnes manželkou pracovali na rozjedu našeho společného podnikatelského záměru. Každý začínající podnikatel pochopí, že na nic dalšího než na firmu nebyl čas, a pro zaměstnance to vysvětlím krátce.
Když začínáte podnikat od nuly, snažíte se tomu dát absolutně všechno. Nehledíte na pracovní den, víkendy, nemáte od – do, ale máte práci pořád. Proto jsem tehdy neměl myšlenky a energii na to, abych si ještě psal „blogísek“.
Resuscitace polomrtvého blogu
Podnikání se stabilizovalo, časy se mění, ale vždy mě mrzelo, jak to s mým osobním blogem dopadlo. Proto jsem se rozhodl jej resuscitovat a předsevzal jsem si, že se k psaní na blogu vrátím a budu každý týden v pátek odpoledne vydávat nový článek. Pokud to vydržím, tak se můžete těšit na minimálně 52 článků ročně.
Chystám se tu psát o tématech, která se týkají mých běžných postřehů z každodenního života, rodiny, podnikání a taky trochu cestování. Přestože mám jako nevyléčený dyslektik trochu problém s pravopisem, baví mě psát a rád si hraji se slovy.
Nebudu zastírat, že mi dělá dobře, když někoho zajímá o čem píšu a co dělám. Největší dopaminovou odměnou mi je, když mohu někoho ovlivnit směrem, o kterém si myslím, že je správný. Chci motivovat lidi, aby se změnili a svět se mohl stát ještě lepším místem.
Obsah tvořím pro svou komunitu
Mým dlouhodobým cílem je vybudovat si komunitu zajímavých lidí, které bude zajímat moje tvorba, a budu s nimi moci sdílet své dojmy, myšlenky a názory. Nechci do lidí jen hluše hustit moje myšlenky, ale zejména na Threads mě baví praskat svou sociální bublinu a také se od ostatních dozvědět jejich pohled na věc. Jsem si vědom toho, že žiji v nějakém prostředí, které mě formuje, a setkávám se jen s určitým okruhem lidí. Toto mi dává příležitost si tento okruh rozšířit.
Baví mě poslouchat i jiné názory a porovnávat je s mým viděním světa. Mám zájem o slušnou a konstruktivní diskuzi. Rozhodně netvrdím, že je pravda vlevo dole a rád se od ostatních nechám také poučit a vyvést z omylu.
Toto mě na sociálních sítích baví a chtěl bych je využít k všeobecnému prospěchu. Myslím si, ze největší problém dnešní společnosti je, že je velmi polarizovaná a různé strany spolu nemluví. Jen se utvrzují ve svém světonázoru. Schopnosti si vyslechnout i opačný názor se vytrácí. Proti tomu bych chtěl jít svou tvorbou na sociálních sítích a hlavně na svém „blogísku“.
Radši to zkusit a neuspět, než si pořád říkat a co kdyby
O obnovení svého skomírajícího blogu jsem se pokoušel už několikrát, ale nikdy se mi to plně nepovedlo, snad až teď. To, že mi myšlenky na psaní blogu vydržely až doteď, když už to není dávno moderní a blogy nikdo nečte, mi ukazuje, že to psaní je nějaká vnitřní touha, kterou bych si chtěl uspokojit. Prostě tomu chci dát poslední šanci a říct si, že jsem pro to udělal maximu a jen tak to nevzdal. Pokud to nepůjde ani po tomto x-tém pokusu, tak to asi není cesta, ale budu vědět, že jsem to zkusil, a s tím už mohu dál žít.
Léčba traumatu z předchozího blogového neúspěchu
Jako jeden z největších osobních neúspěchů považuji, že jsem nebyl schopný zprovoznit svůj blog už někdy v roce 2009, kdy jsem byl na Erasmus v Turecku. Tehdy jsem si ještě hrál s html a css, abych si udělal „vymazlené“ webovky. Tak dlouho jsem se ale hrabal v kódu, že můj skoro roční pobyt v Turecku utekl jako voda a vlastně jsem nic nevytvořil. Tenkrát jsem ani nevěděl, že existuje nějaký WordPress a že bych si mohl jen stáhnout a doladit nějakou šablonu. Tuto chybu jsem částečně napravil v roce 2013 a teď v roce 2025 začínám psát další kapitolu. Uvidíme, kam mě tato cesta dovede a zda se mi konečně podaří prolomit to „blogové prokletí“.
Mám přetlak vnitřních myšlenek a na sítích je moje alter ego. Cítím se tam svobodnější než v běžném životě. Některé (negativní) komentáře mě nutí k zamyšlení. Ať už nad sebou samým, nebo nad tou osobou, co to napsala, a to mě baví. Mám pocit, že mi to dává nějakou duševní potravu. Rád se dozvím jiné názory nebo se nechám poučit tím, když zjistím, že ne vždy ten můj pohled na věc je ten jediný správný.
Zůstaňte v kontaktu
Pokud se tedy na tuto cestu chcete vydat se mnou, sledujte mě na Threads a také každý pátek odpoledne se běžte mrknout na blog, o čem novém zrovna píši. Aby vám neunikl žádný nový článek, můžete se také přihlásit k odběru novinek a nový článek vám vždy přistane do mejlu.
