Pokud nevíte, jak naložit s načatým večerem, nebo pokud nejsou lepší aktivity během pochmurného počasí, mám tu pro vás tip na filmy, které mnohým změnily život. Seznam mám z tohoto vlákna na Threads a také se tam dozvíte, proč lidem tyto filmy změnily život.
Tady na blogu vám přináším jen jejich seznam:
- Chasing Amy
- Walter Mitty
- PS: miluji tě
- Zelená míle
- Empire Records
- Sedmá pečeť
- Atlas mraků
- Svět podle Prota
- Soukromé neřesti
- Cesta do fantazie
- Dokonalý svět
- Poslední Samuraj
- 8 mm
- Requiem za sen
- Requiem pro panenku
- Bídníci
- Kult hákového kříže
- Vykoupení z věznice Shawshank
- Yes man
- Jamamba
- Zaklínač koní
- 2 girls 1 cup
- Amadeus
- Pokojný bojovník
- Forrest Gump
- Vrtěti psem
- Substance
- Přelet nad kukaččím hnízdem
- Rain Man
- Seznamte se, Joe Black
- Nekonečný příběh
Jako bonus také přidám seznam filmů, které sice nezměnily až zas tak moc můj život, ale mohu říct, že jsem víceméně podobný příběh také zažil, nebo aspoň jsem během prožívání té situace měl pocit, že je to přesně jako v tom filmu. Dříve, než jsem se totiž vydal na zkušenou do Turecka na Erasmus, tak jsem si vždy přál prožít ty úchvatné příběhy ze stříbrného plátna.
Větší nuda než v Brně
Můj tehdejší život byt nudný a pokud bych nějak zásadně nezměnil směr, kterým jsem se tehdy ubíral, tak bych se ocitl v průměrném nudném životě bez nějakého většího dramatu, emocí a dobrodružství.
O mém tehdejším zoufalství například vypovídal fakt, že na film Terminál jsem šel do kina sám. Byla to jedna z největších single chyb. Bylo to proto, že moje nedělní rande pozvání na film zrušilo, ale řekl jsem si, že se tím nenechám zlomit a že se na ten biják půjdu podívat sám. Chyba. V neděli v podvečer do kina na romantický film chodí jen páry, které v příšeří kinosálu ani tak nezajímá dění na plátně, ale spíše se zabývají hloubkovému průzkumu mandlí pomocí jazyka nebo se prsty vydávají na průzkum nejrůznějších teritorií.
Tehdy jsem ale ani netušil, že tento filmový příběh skoro prožiji 2x. Jednou když jsem z důvodu sněhové bouře uvázl na letišti v Chicagu a podruhé o několik let později v Istanbulu. Po mnohahodinovém čekání v odletové hale a nocování na zemi jsem měl pocit, že na tom letišti opravdu žiju.
V kůži modrého Avatara
To už jsem byl v Turecku, když první Avatar byl velký filmový hit, na který jsem šel také do kina. Připadal jsem si přesně jako ten filmový avatar. Přestože jako příslušník jiného živočišného druhu a kmene jsem se najednou snažil být jako ti modří mužíčci, nikdy jsem nemohl být přesně jako oni. Cítil jsem se, jako bych byl v jejich kůži, žil jsem s nimi, sdílel s nimi společné hodnoty a přístup k životu, ale nikdy jsem nemohl být jako oni. Jako Čech jsem byl v Turecku jen jako avatar.
Ted Mosby na Titaniku
Když jsem ještě hledal svou pravou lásku všude okolo sebe, jako Ted Mosby v první řadě HIMYM, tak se mi stalo, že na lodi z Turecka na ostrov Chios jsem se na palubě trajektu seznámil s řeckou dívkou. Jela na ostrov za svou rodinou a možná se tam měla provdat i za nějakého udatného Řeka. Ona však spíše toužila po svobodě a vůbec ji nevadilo, že se bavila s mladíkem, který na lodi cestuje v té nejnižší třídě, zatímco ona má s rodinou celou kajutu ve vyšší cestovní třídě. Úplný doják jako z Titaniku, jen s tím rozdílem, že loď se nepotopila a dopluli jsme v pořádku do cíle.
Cesta z města do divočiny
Přesně si pamatuji ten den, kdy jsem viděl poprvé film Into the Wild. Byl to poslední den mého tureckého jazykového kurzu a na kolejích v univerzitním kampusu Sabanci University jsme zůstali jen sami s jednou holkou ze Španělka a se Sebastiánem, mým cestovatelským a životním parťákem. Tento film předznamenal všechno to, co jsem později také zažil, a kolikrát jsem také podobně utekl z civilizace do divočiny.
