Vaření s dětmi může někdy připomínat kuchyňskou apokalypsu. Místo čisté kuchyňské linky, všude rozpatlané suroviny, pokapaný sporák, velká spotřeba vody, všude mouka a na podlaze drobky, po kterých šlapete. Zdá se, že upatlané dětské ručičky zasáhly každý kousek kuchyně a širokého okolí.
Každý úkol dětem trvá věčnost, během toho musíte vše vysvětlovat a odpovídat na zvídavé otázky proč, kam a kolik. Neustále je hlídáte, jestli se neříznou, nepokapou, nespálí, nepřesolí jídlo nebo vše nevykynou na zem. Navíc děti nedosáhnou do ledničky nebo na poličky, neví co je přiměřeně a nakonec se strachujete, že budou v jídle jejich vlasy, sliny nebo kousek oděvu.
Ale víte co?
To nevadí! Protože vaření s dětmi je podle mě jedna z nejkrásnějších aktivit, kterou můžete společně dělat. Navíc si spolu můžete užít výsledek své práce a pochutnat si. Nejde o to, zda je vše perfektně nakrájené, promíchané, ochucené, nebo že ve vajíčkách zůstala skořápka, ale jde o to, že spolu něco dobrého tvoříte. Domácí a vlastnoručně udělané jídlo vždy chutná nejlépe.
Vaření jako forma výuky a výchovy
Při vaření je fajn dětem představit a ukázat jednotlivé suroviny. Děti si během vaření procvičí jemnou motoriku a můžete si u toho společně povídat a vysvětlit jim, jak se jednotlivé suroviny vyrábí a odkud pochází. Děti se při vaření zapojí do přípravy jídla a nejsou jen konzumenti. Vaření s dětmi není jen o přípravě pokrmů, plnění pokynů podle kuchařky, ale je to společný aktivně strávený čas, kdy se kuchtí nejen jídlo, ale i se zadělává na vzpomínky.
Bohužel jsem byl několikrát svědkem toho, že než aby rodič dítě zapojil do přípravy pokrmu, tak jej odstavil k obrazovce. Chápu, že nelze každý den u plotny s dítětem kouzlit pochoutky jako z kuchařské show, ale dítě by se aspoň trochu mělo zapojit vždy. Může například poklidit jídelní stůl, připravit prostírání, rozložit příbory atd. Ne jen přijít k hotovému a dlabat.
Jak to vypadá s vařením u nás doma?
Nebudu si hrát na perfektní rodinku jak z reklamy na margarín a přiznám se, že někdy musím vařit sám a nasytit nedočkavý hladový krk. Je to zejména po ránu, když spěcháme do školky a na poslední chvíli si potomek vzpomene, že chce přeci jenom snídat.
Ale obecně mohu říct, že my jsme syna snažili zapojit do vaření už od chvíle, kdy se udržel na tzv. učící věži – malé židličce, která mu umožnila dosáhnout na kuchyňskou linku. Podle mě je to skvělý vynález, i když nám v kuchyni někdy překáží a musím ji často přenášet z místa na místo.
Když nic jiného, tak syn vždy něco míchal, držel nebo podával. Ze začátku také rozklepával vajíčka, ale už také i míchá těsto nebo vymačkává citrusy na čerstvý džus. Postupem času se naučil i loupat ovoce. S babičkou také pekl cukroví, nebo obaloval štědrovečerní kapry. Nemáme všechny Montessori vychytávky a vystačíme si jen s tím, co v kuchyni už máme.
I když se ze syna stává „kavárenský povaleč“, a když může, tak chce na jídlo do restaurace nebo na bejbyčíno do kavárny, vaříme doma poměrně často. Milujeme společné snídaně a o víkendu vaříme i náročnější jídla. Někdy se stane, že nás k vaření ani nepustí a chce vše dělat sám. Náročnější jídla vaří ve své dřevěné kuchyňce. Nebojí se experimentovat se surovinami a kombinuje k sobě různé chutě.
Závěrem mám pro vás několik tipů, jak vaření s dětmi zvládnout s úsměvem:
- Udělejte si na vaření dostatek času a začněte vařit ještě dříve, než máte hlad.
- Některé suroviny si můžete předpřipravit ještě před vařením a usnadnit si práci během samotného vařícího procesu – například oškrábat brambory, nakrájet maso a děti mohou jen klepat řízky.
- Připravte se na nepořádek během a po vaření. Každá sranda prostě něco stojí.
- Obrňte se trpělivostí a dejte dětem prostor. Nechte je dělat chyby a zkoušet nové věci.
- Děti do vaření zapojujte podle věku. Malé děti mohou jen něco míchat, přidávat nebo radit. Větší už mohou škrábat, krájet a hlídat plotnu.
- Zaměřte se na jednoduché recepty s co nejrychlejším výsledkem. Nejlepší jsou takové jídla, která mají jasné kroky. Například domácí pizza – už příprava a válení těsta je zábava, následuje zdobení podle chuti a nakonec finální pečení můžete společně sledovat v troubě.
Ano, vaření s dětmi může být vyčerpávající, zdlouhavé a chaotické, ale odměna v podobě radosti, společných zážitků a nových dovedností je k nezaplacení. Takže příště, až vás dítě požádá, jestli může pomáhat, zapomeňte na dokonalý pořádek v kuchyni a řekněte ano. Protože společné domácí zážitky chutnají nejlépe.
Jestliže vás zajímají další moje postřehy z výchovy malého lvíčka, sledujte mě na Threads, kam píši každodenně a můžete se tam dozvědět detaily z mého osobního i profesního života. Když se přihlásíte k odběru novinek, neuteče vám žádný nový příspěvek na tomto blogu, kde píši nejen o své rodině, ale také o podnikání, cestování a sdílím postřehy z běžného života.